|
O plemeni |
|
O plemeni Současný standard Jak to vidí Olí Fotogalerie Vzkazy Odkazy |
Charakteristika plemene:Strakatý pes je naše národní, FCI doposud neuznané, společenské a doprovodné plemeno. Je to atraktivně zbarvený, tříbarevně strakatý, středně velký pes přiměřeně temperamentní povahy, milý, bystrý, učenlivý, přítulný, ale zpravidla nevtíravý. Je nenáročný na péči i na krmení, při obvyklých podmínkách držení naprosto bezproblémový. Vhodný do bytu i na zahradu, do města i na venkov.
Pro koho se hodí:Dá se říci, že strakáč je plemenem, které si našlo své obdivovatele u nejrůznějších typů lidí. Při správné výchově, která je u strakáče nutná stejně jako u kteréhokoliv jiného psa, a určité dávce trpělivosti záhy pochopí, co se od něj vyžaduje a pak se stává univerzálním členem jakékoliv domácnosti. Pro děti má v zásobě nezměrnou dávku zbožňování, ale i smyslu pro rošťárny. Starším lidem nebude vyčítat pomalejší tempo a rozhodně nepohrdne klidnějším režimem (lenoší velmi rád a kratší procházky si dovede také vychutnat). Nezklame ani sportovněji založené lidi - při správném tréninku zůstává fit dlouho poté, co jeho páníček s úlevou klesne na nejbližší odpočívadlo. Rád si zacvičí třeba agility, vím i o jedné fence se základním policejním výcvikem a probíhá pokus o záchranářský výcvik. Strakáč není agresivní, nemá sklony být v rodině dominantní, podřízení mu nedělá potíže. Jeho výcvik nesmí probíhat násilně nebo drilem - není to "voják" typu německého ovčáka. Kdo chce mít doma "trhače", kterého se okolí bojí, anebo kdo je ochoten "tolerovat" na své zahradě jen psa uvázaného na řetěz, pro toho se nehodí nejen strakáč, ale vůbec žádný pes. Strakáč má rád lidi a je rád v jejich společnosti. Jeho povaha je přátelská a něžná a zaslouží si trpělivé, laskavé lidské kamarády, kterým pak bude přítelem po celý svůj život.Péče a nároky:Po této stránce rovněž nebývají problémy. Strakáč si zvykne žít v bytě i celoročně ve venkovním kotci a pokud má možnost dostatečně se vyběhat venku, třeba i na velké zahradě, nijak netrpí. Co se týče krmení, tito psi jsou zpravidla zdravě při chuti (někdy až moc), bez problémů si zvyknou jak na klasickou, doma připravenou stravu, tak i na kompletní průmyslové krmivo. Zde je však nutné hledět na kvalitu a radši si trochu připlatit. Zdraví a vitalita našeho přítele bude tou největší odměnou. Srst nepotřebuje zvláštní údržbu, pouze při línání je nutné časté kartáčování (u dlouhosrstých je samozřejmě nutné kartáčovat pravidelně po celý rok), občasná koupel, je-li srst příliš zašpiněná (což bývá zřídkakdy) bývá také snášena bez výhrad a není na škodu (pokud použijete mýdlo, tak dětské). Pravidelné očkování je samozřejmostí. Starším zvířatům se někdy může vytvářet ve větší míře zubní kámen, pokud se to stane, měl by být odborně odstraněn veterinářem.Zdraví a nemoci:Po zdravotní stránce na tom plemeno není o nic hůř než jiné, prošlechtěné psí rasy a v drtivé většině případů je strakáč ztělesněné zdraví. K udržení dobrého zdraví a kondice nepotřebuje žádné zvláštní zacházení. Prostorný, čistý kotec nebo vlastní místo v bytě pána, kvalitní strava, dostatek pohybu, pravidelné očkování a samozřejmě také láska jeho lidské rodiny, to jsou základní a snadno splnitelné předpoklady pro zdárný vývoj a šťastný život strakáče. Přesto však i zde existují výjimky, které pravidlo o strakáčově zdraví potvrzují - k neduhům, které mohou plemeno postihnout, patří zejména některé vrozené vady a dědičné choroby. Specifikem českého strakatého psa je určitá rodová dispozice k epilepsii. Je to dědictví po laboratorních psech, na nichž byl prováděn výzkum této nemoci a proto byli k chovu využíváni právě epileptičtí psi. Dnes již takové zvíře samozřejmě do chovu nejde, a tak je v současné době výskyt této choroby vyloženě ojedinělý. Z vrozených vad bylo zaznamenáno několik případů vrozených srdečních vad (nedomykavost chlopně), dále pak pár případů vad pohybového aparátu (luxace čéšky) a vyskytlo se i onemocnění slinivky břišní. Prozatím jsou to naštěstí ojedinělé případy, a tak nezbývá, než doufat (a zdravým způsobem chovu se o to i aktivně snažit), aby zůstalo skutečně jen u těch několika málo případů. |